Když se baculkám plní přání

Publikováno dne 24. 06. 2017

Finalistka se soutěžním číslem 3, Aneta Krafková Svobodová se s vámi podělí o to, jaký je pocit, když se splní sen…

Oficiální foto ze soutěže Miss Baculaté Křivky 2017 Photo © Skopal

Oficiální foto ze soutěže Miss Baculaté Křivky 2017
Photo © Skopal

Když jsem byla malá, byla jsem hubená jako malíček. Ale díky genetické dispozici jsem se v pubertě změnila na dívku kyprých tvarů. A také jsem si to patřičně „vyžrala“ se vším všudy. Našla se naštěstí spousta kamarádů, kteří tohle neřešili, ale bylo i mnoho vrstevníků, kteří byli velmi hnusní, nadávali mi a dělali mi ze života peklo. Proto jsem si do života bohužel od začátku vzala, že co je tlusté, není hezké. Můj první opravdový partner to neřešil, byl rád za to, co má, ale vše jsem stále řešila já. Byla jsem se svojí postavou pořád nespokojená. Snažila jsem se držet spousty diet, kdy se třeba pila jen černá káva, a jiné ne úplně super věci. Myslela jsem si, že celý život budu držet dietu, a že ještě zhubnu a budu spokojená a šťastná. Má výška je 175cm a vážila jsem v té době kolem 75kg, což už bylo docela fajn, ale stále jsem neměla dost a chtěla jsem pokračovat v hubnutí. Ale šťastnou mě to neudělalo, a to jsem měla milujícího přítele, ale stejně jako s mojí váhou jsem začala být nespokojená i s ním.

Když jsem ale začala pracovat v divadle Semafor, vše se obrátilo na ruby. Díky této příležitosti jsem totiž našla svoji životní lásku. Můj táta je divadelník a vždy jsem milovala divadlo a vše kolem něj, a když jsem byla ve druháku na střední, naskytla se mi příležitost pracovat jako uvaděčka v již zmíněném divadle. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného, já a v divadle – konečně budu tam, kde to miluji. Práce uvaděčky mě bavila, chtěla jsem tam být každý den. Pak se mi splnil můj sen, mohla jsem si zahrát na prknech, co znamenají svět. Bylo to něco neuvěřitelného, já a na jevišti. Sice jsem byla nejkypřejší ze všech děvčat, ale byla jsem nejšťastnější na světě.

FB_IMG_1498153454958A jelikož jsem byla právě ta nejkypřejší, již v den konkurzu na uvaděčku si mě vyhlédl pohledný mladý pianista a doufal, že se poznáme více. Další rok se ani neodvážil mě oslovit, ale díky hře Lysistrata, kde jsem hrála menší roli, dostal příležitost. Jeho dopisy a oční kontakt byly okouzlující. Ani jsem nedoufala, že bych mohla být v divadle, a ještě mít za partnera muže, co v divadle pracuje.

Vše se stalo pravdou a my se dali po spoustě nepříjemných záležitostí dohromady. Byly to divoké roky, plné radovánek a poznávání, kdy jsem zjistila, že Jiří miluje kypré ženy, a díky tomu jsem pro něj byla ideál. Nevěřila jsem tomu, že by se to mohlo někdy někomu líbit, ale byla to pravda. A on nebyl nakonec jediný, komu se baculky líbí. Byla jsem jak v „Jiříkově vidění“, ono se to opravdu někomu líbí, dokázal si užít každý detail mého těla a já začala být se sebou v podstatě spokojená.

A jelikož miluje velmi kypré ženy, tak si začal i mě „zdokonalovat“. A já mu s ochotou šla na ruku, bylo to úžasné, jako po mně touží a líbím se mu.

Byla jsem spokojená, pracovala jsem v divadle, měla jsem divadelníka, který mě miluje. Vše bylo skvělé, ale ještě ne dokonalé. Začala jsem toužit po miminku a svatbě. Obě dvě věci byly pro Jirku nepředstavitelná věc. Byl bohém a nedokázal si představit, že by měl dítě, natož aby se oženil. Ale osud pomohl mé straně, a my jsme nečekaně otěhotněli a narodila se nám krásná Terezka. Hned si Jirku omotala kolem prstu a byla jeho miláček. A ruku v ruce s tím byla spojená i má kila, ta šla samozřejmě nahoru a Jiřík byl v sedmém nebi. Po pěti letech našeho vztahu jsme jeli na den jeho výročí do Staré Boleslavi na večeři a ještě než jsme na ni došli, Jiřík mě před kostelem požádal o ruku a já jsem souhlasila. Nějak se to ale neřešilo a život běžel dál. Nakonec se i s mojí váhou zadařilo a narodil se nám ještě Ondrášek, neříkám, že to bylo jednoduché, řeči doktorů kvůli váze byly nepříjemné. FB_IMG_1498153388443Ale musím říct, že vše probíhalo v pořádku. Na jednu stranu chápu, proč doktoři brojí proti obezitě, ale taky by měli pochopit, že když je žena taková jaká je, tak by ji tak měli brát, a ne ji stále jen shazovat a plnit jí hlavu obavami z možných nepříjemných diagnóz. Takže můj další sen a přání se mi splnilo, měla jsem muže od divadla, dvě děti, a byli jsme zasnoubení. Říkala jsem si, co mi ještě schází, co by mě mohlo ještě naplnit a vše pozvednout.

Ano, byla to svatba. A díky narození našeho synáčka se vše rozjelo v plné parádě, skoro před rokem jsme si řekli, že 17. 6. 2017 je to správné datum na naši krásnou a mnou očekávanou svatbu. Hlavně pro mě začal neuvěřitelný koloběh. Protože nejsme troškaři =o), budeme mít velkou svatbu se vším všudy. Obřad v krásném Břevnovském kostele a raut v divadle SEMAFOR. Je k neuvěření, co všechno je na svatbu potřeba udělat a sehnat, obzvlášť, když je pro cca 120 lidí. Bude to taková rodinně divadelní svatba. Nejvíc mi daly zabrat mé šaty. Při mé velikosti 54 je opravdu velmi těžké sehnat krásné svatební šaty. A jelikož jsem byla náročná na styl šatů, stále jsem nemohla sehnat takové, které by se mi líbily. Objely jsme s mojí družičkou spoustu půjčoven, všude měli na moji postavu tak po dvou až třech kusech, ale styl šatů mi neseděl a byl otřesný. Je smutné, že tady u nás nemůže pořádná baculka sehnat krásné šaty, neříkám, že to nikde nejde, ale já, náročná nevěsta, jsem měla určitou představu a nikde jsem nemohla sehnat za normální obnos šaty dle mých představ. V jednom salonu jsem si jedny šaty konečně zarezervovala, ale stále jsem neměla ten pocit. Pocit, že to jsou ony, že to jsou mé vysněné svatební šaty. A tak jsem se před měsícem a půl nakonec vyhecovala a zkusila můj zatím největší risk, a to objednat šaty z Alliexpresu. Našla jsem prostě úžasné šaty jak pro princeznu, a v mé velikosti. Objednala jsem je a doufala, že dorazí v čas. Měsíc trvalo, než je ušili, a pak jsem si je nechala už ve stresu expresně poslat. Čekala jsem na ně netrpělivě, a když jsem ve čtvrtek přijala telefon, kde mi sdělili, že se šaty zasekly na celnici a že je nepustí dál, dokud nedoložím platbu a objednávku – hroutil se mi svět. Šaty jsem měla sice v České republice, ale na celnici, začal stresující koloběh, že je chci co nejdříve, co mám dělat, že mi pošlou papíry, že si je můžu proclít sama. To je šílenost, co dělají kvůli svatebním šatům pro osobní potřebu. Zadařilo se a já si je včera vyzvedla, jely jsme domů, a tam mi má družička zavázala oči, že je nesmím vidět. Oblékla mě do nich, nesměla nic říkat ani se nijak projevovat. Pak mě odvedla před zrcadlo a řekla: otevři oči. Chvilku mi trvalo, než jsem nabrala odvahu. A když jsem je otevřela, úplně jsem ztuhla. TO JSOU ONY!!! Byly a jsou to mé vysněné šaty, takovou radost a úlevu jsem za celý ten stres potřebovala. Byla jsem mile překvapena, že dorazily v pořádku, a že jsou opravdu překrásné. Proto to za ten risk a stres stálo. A nyní už jen dolaďuji detaily a těším se na náš den D.

A proto apeluji na všechny baculky na světě: všechny jste krásné a úžasné a každé z nás se můžou splnit sny a tajná přání, i když máme nějaké to kilo navíc. A to je na životě to krásné 😉

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Nemáme rádi spam. Přečtěte si informace o ochraně údajů.

Do následujícího políčka prosím zkopírujte tento kód: YnCHhE