Ze šuplíku baculky

Publikováno dne 9. 02. 2014

Milé dámy.

Jsem baculka. Moje skříň skrývá poklady ve velikostech 48 a možná už jsem na hraně o velikost více. Odmala jsem byla oplácaná, ne vyloženě obr, ale rozhodně jsem vždy a všude byla ta nejširší. K tomu všemu si ještě přidete zapamatovatelný obličej a rozhodně máte jistotu, že vás nikdo nepřehlédne už tuplem.

baculka KJ - ilustrační foto

Zpověď baculky KJ

Ve škole jsem zažila šikanu právě kvůli váze. Genově mám z obou stran „bytelnější konstrukci“ také danou, takže i kdybych se snažila sebevíc hubnout, nikdy nebudu mít velikost 38. Upřímně ani bych po ní netoužila, protože k mé stavbě těla a celkovému rozložení by se to nehodilo, ale chci být zdravě „normální“.

Za posledních 10 let mám za sebou fáze hubnutí a jojo efektů, neskutečně mnoho diet, hladovek, půstů,..  jediné, do čeho jsem nikdy nešla, je chemie – čili různé chemické prášky na hubnutí apod. Díky bohu! Myslím, že chemie máme v běžných potravinách až až a nikdy jsem neměla tendence to ještě podpořit „zázračnou pilulkou“. Naopak zdravá strava a zábavná forma pohybu mě neskutečně motivovala, ale bohužel přišla stresová situace a bylo to opět tam, kde to bylo.

No a jak šel čas, střídavě jsem nabírala, hubla, nabírala a zase hubla, až jsem se „podvyživila“ z velikosti 40 na velikost 48/50.

Necítím se sexy, necítím se žensky, neumím svá kila nosit, i když od okolí slýchám uplně něco jiného. Nechci být velká, nezdravá baculka, chci být normální zdravá „oplácaná“ ženská. Vím, že spoustu žen se se svou váhou smíří, vyhovuje jim, kolik kil nosí, a pokud jim to nedělá problémy, nevidím v tom překážku. Bohužel mně tento rozměr nesvědčí a cítím, že i po fyzické stránce mě to spíš ubíjí. Zároveň vím, že člověk se musí mít rád, jsem vděčná za to, že žiju, za to, co mám, co tvořím, ale k tomu se potřebuju sama cítit fajn. Není to jen o oblečení, ale o tom, že v takové váze, kterou mám, se necítím být sama sebou. A pro každého z nás je podstatné být právě sám sebou. Svoji energii, kterou jsem měla věnovat sama sobě, práci na zlepšení a na učení se, jak milovat svoje tělo i přesto, že teď je na tom špatně, že je týrané a nemilované, jsem věnovala depresím, hladovkám, litováním se…

Tomu je konec! Chci najít svoje pravé JÁ a udělám pro to maximum. Jiné tělo totiž nikdy nedostaneme, je to naše schránka a musíme si ho hýčkat, jak to jde. Bez výmluv, bez pláče a bez vkládání energií do negativních myšlenek.

Věřím, že spousta z vás se v tomhle mém příběhu najdou, a já vám slibuju, že vám budu inspirací, stejně jako jsou mně ostatní ženy. Na této cestě nejste samotné. Navzájem se můžeme podržet a podpořit se, abychom se nakonec staly spokojenou a zářící ženou!

Vaše baculka KJ

Štítky: ,

2 komentáře k “Ze šuplíku baculky”

  1. : Tomu je konec! Chci najít svoje pravé JÁ a udělám pro to maximum. Jiné tělo totiž nikdy nedostaneme

    Miliarda+ lidi by nesouhlasila, tj. ti, co berou reinkarnaci jako fakt…

    Ale je pravda, ze o telo je treba rozumne pecovat a zaroven se snazit neodvozovat sve vnitrni rozpolozeni z vnejsi situace (telo, saty, status apod.). Skutecne stesti na techto vecech nezavisi.

    PS: Moje pritelka je baculka.

  2. Myslím,že jsou na světě daleko větší hrůzy než nějaké to kilo navíc,,,

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Nemáme rádi spam. Přečtěte si informace o ochraně údajů.

Do následujícího políčka prosím zkopírujte tento kód: 7hIWbH