Zpověď baculky Pavly

Publikováno dne 9. 10. 2013
Baculka Pavla

Baculka Pavla

Jsem baculka a to je fakt. Většina lidí by řekla, že jsem nadměrně obézní – což je pravda. Při výšce 159 cm a 125 kg si rozhodně nedělám iluze, že jsem Twiggy.

Samozřejmě jsem si prošla různými fázemi, než jsem přijala tuto skutečnost a přestala jsem se skrývat za běžné výmluvy. Patrně každá z nás má tendenci se vidět lépe. Myslím, že tak 5 let (možná více) jsem se vymlouvala na to, že tloušťka je přece dědičná a já s tím nic nemůžu dělat.

Nějakou dobu jsem měla drobné zdravotní problémy (díky Bohu nic důležitého), ale i tato skutečnost mi posloužila k tomu, že jsem to použila jako výmluvu.  Byla jsem nesmírně naivní a blbá. Asi při mně stáli všichni svatí, že jsem tenkrát opravdu vážně neonemocněla. Myslím, že většina hubených si asi neumí představit, čím prostorově výraznější člověk prochází, než si je sám před sebou schopen přiznat fakt, že za tloušťku si může ve většině případů  on sám (alespoň tak je to v mém případě).

Také asi nemá cenu si nalhávat, že reakce okolí na baculky je vždy ideální.  Několikrát jsem četla reakce pod různými články o tloušťce a bylo mi z nich smutno. Patrně si většina těchto pisatelů neuvědomuje, že baculky nechtějí výhody oproti ostatním – pouze chtějí, aby je okolí bralo takové, jaké jsou. Myslím, že většina takovýchto pisatelů je spokojená s tím, že se mohou schovat za nějaké vymyšlené jméno, zároveň si snaží dokazovat, jací jsou tvrdí borci a těm „tlusťoškám“ to zase nandali.  Domnívám se, že právě urážky a negativní reakce jsou důvodem, proč se poslední dobou o troušťce mluví čím dál tím víc.. Zrovna nedávno jsem se cítila naprosto příšerně, když jsem šla kolem dvou bezdomovců a oni moji nadváhu komentovali slovy: „Ta je vyžraná!“. Měla jsem pocit, že jsem ten největší odpad této společnosti. Chvilku mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala. Jen bych chtěla, aby se lidé zamysleli nad tím, že tloušťka je brána částí naší společnosti tak negativně, že je terčem posměchu i pro někoho, kdo je bez domova a práce. Proč je tomu tak?

Baculka Pavla

Žít a nechat žít.

Miluju čokoládu a kolové nápoje. Vím, že mi to škodí, ale pro mě je to jako začarovaný kruh. V práci jsem většinou pod takovým tlakem, že sáhnu po nejjednodušším pomocníkovi, a tím je pro mě cukr. Vím, že tato situace je neúnosná, a tak se pokusím to změnit.  Už si nedělám iluze o tom, že bych ze dne na den dokázala změnit svůj jídelníček a vynechat sladké, ale rozhodla jsem se, že každý den udělám jednu věc pro mé zdraví. Nečekám od toho žádný zázračný úbytek váhy nebo něco podobného. Jen se pokusím po troškách začít vylepšovat svoje návyky.

Lékaři mi nedávno diagnostikovali vysoký krevní tlak. Díky tomu bylo namáháno moje srdíčko trochu víc, než je zdrávo. Je mi 34 a mám větší riziko infarktu než můj manžel, kterému je 44. Když se o tom se mnou snaží mluvit, tak mu většinou řeknu, že chci dohnat náš věkový rozdíl. Samozřejmě je to ta nejblbější výmluva, ale nejsem zatím schopná o tom trochu seriózněji mluvit. Zatím se s tím srovnávám. Nikdy jsem nebyla vážně nemocná a vysoký tlak nebo infarkt jsou něco, o čem jsem nikdy nepřemýšlela. Nenapadlo mě, že budu muset přemýšlet o smrti. Asi bych měla hýřit na těchto stránkách optimizmem, ale ráda bych vás, mé milé baculky, požádala o to, abyste si nechaly změřit tlak. Vím, že to zní trochu mentorsky, ale vysoký tlak je něco, co vás nebolí a ani ho necítíte – prostě ho jen máte. Moje lékařka mi řekla, že velká část lidí zjistí, že měla vysoký tlak, až když dostane infarkt. Prosím, nepodceňujte ho.

Mohla bych vám vylíčit různé příhody, člověk má pořád dost materiálu.. Teď jsem hlídala holčičky mé švagrové. Koupila jsem jim zmrzlinu a sobě taky – šly jsme na Florenci a mlaďoch něco kolem 20ti šel s kamarádama a začal chrochtat, hrozně se smát a šťouchat do toho druhého… „podívej se, ta je vyžraná…“ Člověk si na to nějak  zvykne (samozřejmě ho to bolí, ale zvykne), ale vůči těm dětem mě to mrzelo.

Pořád balancuji mezi tím, zda a co zveřenit. Nemluví se o tom zrovna lehce. To, co v této společnosti všeobecně chybí (nejen ve vztahu k baculkám), je tolerance.

Baculka Pavla

Poznámka redakce:
Pavlo, děkujeme za tak otevřenou a upřímnou zpověď a moc Vám držíme palce!
S ohledem na zaručení soukromí jsou fotografie pouze ilustrační.

Štítky:

4 komentáře k “Zpověď baculky Pavly”

  1. No…, budu držet pěsti, aby se paní Pavle zadařilo zbavit se závislosrti na cukru a kolových nápojích… přestala se vymlouvat sama sobě a začla něco dělat. Osobně jsem přesvědčena, že jedna zdravá věc denně nestačí (pokud to není změna jídelníčku či cvičení). Mě osobně by výše uvedený komentář „ta je vyžraná“ dohnal nikoli k lítosti nad sebou, ale vzteku na sebe a totální změně přístupu. Vím, že je to těžké, ale je nejvyšší čas se nakopnout a hurá na věc…
    Ne, nejsem žádná Twiggi, nikdy nebudu (zaplaťbůh), která by se pokoušela kohokoli mentorovat, jsem ženská „full of curves“ a budu jí i když shodím dalších 15 kilo. Není to o toleranci okolí, je to o tom co všechno jsme ochotny tolerovat my na sobě… 🙂
    Ač je to někdy udivující opravdu je velmi pravdivé, že svět Tě vidí takovou jaká se vidíš Ty… a ve chvíli kdy se vidím tlustá… vidí mě takovou i svět… 🙂
    Vysoký tlak mám taky 🙂 a opravdu nebolí ale setsakramentsky o sobě dává vědět 🙂
    Tak tedy hodně štěstí, odhodlání, trpělivost… 🙂

  2. Paní Pavlo, tolerance ve společnosti opravdu chybí, ale to není důvod, proč se sebou nic nedělat. Jedna zdravá věc denně je pěkný první krok, ale chce to u něj nezůstat. Celý život bojuji s váhou a nízkým tlakem, těžko mi doktor vysvětlí, že bych měla hubnout, když sám dobře ví, že teprve s váhou přes 100 kilo jsem se dostala na normální tlak… Prostě dělejte těch zdravých věcí co nejvíc, hlídejte si tlak a noste svojí váhu s pýchou! Uvidíte, že i ten přístup okolí se možná trochu změní (a navíc těžké myšlenky dělají ještě těžší boky) 😉

  3. Baculky, jste krásné.

  4. Ahoj Pavlo,
    do loňského roku jsem se taky jen vymlouvala, moje váha nebyla až tak alarmující (106/168cm), ale…Loni v létě mi byl diagnostikován DM 2 a najednou to muselo jít – omezit tuky, o sladkostech si nechat jen znát, naprosto překopat jídelníček. Za ten rok mám o cca 22 kg méně a to nejsem žádná mladice (51 let). Takže, holka, žádné výmluvy a obuj se do toho. Velkým pomocníkem v hubnutí je Sebekoučink u STOB KLUBU, spousta známých díky němu úspěšně zhubla.

Zanechte komentář

Napsat komentář

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Nemáme rádi spam. Přečtěte si informace o ochraně údajů.

Do následujícího políčka prosím zkopírujte tento kód: YJNudb